Aktuality z činnosti spolku Přátelé přírody Jablonec nad Nisou

11. Setkání Přátel Přírody Svor u Nového Boru, Liberecký kraj

Rekreacni-stredisko-svor

Hurá do Lužických hor a skal!

11. Setkání Přátel Přírody Čt – ne 03.–06.10.2024 ▪ Svor u Nového Boru, Liberecký kraj

Máte chuť vypravit se s přáteli do CHKO Lužické hory? Poznat nový kout naší krásné vlasti? Přátelé přírody - skupina Liberec ve spolupráci s Přáteli přírody Jablonec nad Nisou vás srdečně zvou na podzimní celostátní setkání členů a příznivců spolku Přátelé přírody, z. s. Bližší informace zde:Ppsetk24pgm 

První akce roku 2024: Tříkrálový výstup na Královku

Přátelé přírody z Jablonce tradičně – letos ve čtvrtek 4. ledna – vyrazili k tříkrálovému výstupu na Královku. V autobusu MHD se vzpomínalo nejen na Renatu Velovou, zakladatelku této naší tradice, ale i na předchozí ročníky našeho výstupu. Jasně nejhorší počasí jsme zažili v roce 2019, ale letos taky nic moc – vlastně bych tuto zprávu mohla začít stejně jako tehdy:

„Znáte to – něco se naplánuje, lidi si domluví čas a trasu, všechno se zorganizuje a pak přijde den D a vy se ráno kouknete z okna a řeknete si: „Dnes by psa nevyhnal!“ Ale je to domluvené, přece to nevzdám!“

A tak jsme to ani letos nevzdali a počasí se nad námi ustrnulo. Oproti předpovědi jsme zmokli pouze na počátku při výstupu na kopec. Po malém zahřátí a občerstvení na Presidentské chatě jsme už bez kapek shora přešli celý hřeben až do Hrabětic ke kapličce. Výhledy byly fotogenické až dramatické s mraky a mlhami v údolí, nebyly ale daleké, kamarádka konstatovala: Někdo nám ukradl Krkonoše! Trochu smutné bylo, že po bílém sněhu ani památky, jen několik malých dětí jezdilo na dětské sjezdovce po posledních zbytcích technického. Ale my domorodci víme, že zima v Jizerkách neřekla své poslední slovo. Když déšť opět propukl naplno, volili jsme ústup do města opět busem.

Předsevzetí a tradici bylo učiněno zadost. Zážitek to byl pěkný a docela romantický, protože jsme po našich horách šlapali v podstatě sami.

Zahájili jsme úspěšně novou sezonu našeho spolku. Tak krásný nový rok v přírodě! (4. 1. 2024)


 
 
 
 

Závěr prázdnin v sedle kola na Karlovarsku

Na Karlovarsko směřovala naše cykloturistická akce s názvem "Lubenec na kole", a to v termínu 30. srpna - 3. září 2023. Pod vedením Dáši Jotovové se jí zúčastnilo 38 cyklistů.

V Lubenci jsme byli na jaře na turistickém zájezdě a protože se nám tam líbilo, připravili jsme zájezd i pro kolaře. Ubytování v RS Lubenec jsme již znali, bylo skromné, ale pro nás dostačující, také polopenze byla výborná. Areál je mimo civilizaci, blízko lesa a rybníka, po dni na kole to byla příjemná změna.

Autobus nás dopravil do Krušovic, tam jsme nasedli na kola , nakoukli  do pivovaru a pokračovali do Lužné u Rakovníka. Zastavili jsme se u železničního muzea a obdivovali obrovské lokomotivy před ním.   Po cyklostezkách jsme jeli přes Chrášťany, tam nás cyklostezka vedla přes chmelnici, ale museli jsme ji objet, byla rozježděná od traktorů a samé bláto. V Kněževsi jsme objevili krásné pohostinství s cukrárnou, pekárnou i bufetem a krásné posezení ve dvoře. Vedle jsme obdivovali kostel sv. Jakuba Většího, který je celý obklopen vodním příkopem. Po silničkách jsme jeli přes Petrohrad kolem zámku, v němž je dnes psychiatrická léčebna a zamířili do Lubence. Protože kolem Lubence vede karlovarská dálnice, měli jsme trochu problém se tam dostat. Někteří tlačili kola přes brod, jiní jeli kolem trati. Někteří jeli i kolem věznice, tam museli opravovat jedno kolo, ale s pomocí ochotných místních lidí mohli jet dál. Všichni dorazili včas na ubytování a na večeři.  

Další den jsme se vypravili na sever od Lubence . Po hlavní silnici jsme dorazili do Vroutku, kde jsme zastavili u románského kostela sv. Jakuba Většího ze 13.st. a vedle stojícího kostela sv. Jana Křtitele, který je barokní. Projeli jsme Podbořany s pěkným náměstím a jeli směr Krásný Dvůr. Zastavili jsme u kaolínového lomu, ve kterém se už netěží. V Krásném Dvoře šli někteří na prohlídku zámku, ostatní se prošli po nádherném parku, který je největší a nejstarší v ČR. Je zde mnoho staletých stromů a několik zajímavých staveb, např. Panův templ, Obelisk, Gloriet a Novogotický Templ. Pokračovali jsme na kole do Nepomyšle, tam jsme  odbočili k bývalému kaolínovému dolu, kde se dá koupat a místní ho nazývají Maledivy. To pro jemný bílý písek, modrou vodu a krásné prostředí. Přesto, že je tam vstup zakázán, lidé se tam koupou a i někteří naši účastníci si to velmi chválili. Naše cesta pokračovala do Valče. Je to malé městečko s mnoha památkami, zámkem, který vyhořel a nyní se opravuje, zámeckým parkem, kostelem sv.Jana Křtitele a pěknými starými domy na náměstí. Občerstvili jsme se na zámku v bufetu, někteří šli i na prohlídku zámku. Po posezení v parku jsme se vydali po cyklostezkách do Lubence. Po večeři nám naši tři kytaristé zahráli, ale šli jsme brzy spát, protože nás čekal náročný den.

Vyjeli jsme hned po snídani přes Tis u Blatna a Blatno. Tam jsme viděli barokní kostel sv. Michaela Archanděla,  který je bohužel ještě neopravený. Cestou ze Žihle jsme zajeli do lesa, kde je mnoho skalních útvarů, největší je Viklan. Skály jsou součástí Přírodního parku Horní Střela. Jen kousek dál je obora s daňky, jsou jich snad stovky. Pozorováním stáda jsme strávili delší čas a proto jsme pospíchali dál do Rabštejna, nejmenšího města v ČR.  Přes kamenný most ze 14.st. jsme přijeli k informačnímu středisku a dali si kávu v Café Četnická stanice. Vystoupali jsme po schodech ke kostelu sv. P.Marie Sedmibolestné a kostel si prohlédli. Potom už zase na kolo a trochu obtížnou cyklostezkou podél řeky. Museli jsme převést kola přes několik schodů u lávky  přes řeku Střelu, ale potom už jsme jeli po silničce až do Chyše. Ochutnali jsme pivo ze zámeckého  pivovaru a dojeli do Lubence, kde jsme poseděli u hostince Včelín na místním pivu. Večer jsme zase poseděli v klubovně.

Další den nás čekala trasa plná památek a krásných míst. Nejprve podél dálnice do Chyše a dále po silničkách do Močidlce, kde jsme zastavili u kostela sv. Jakuba Většího, který je původně gotický, potom barokní a čeká na opravu. V nejhorším stavu je hřbitov, který je plný povalených náhrobků. A potom nás čekal Manětín, krásně opravený zámek s nádherným parkem. Poseděli jsme v zámecké kavárně a prošli se po parku a potom i po městě, jehož centrum je městskou památkovou zónou, je zde mnoho barokních domů a soch. Pěkné je i místní informační centrum. Z dalších památek jsou pozoruhodné kostely sv. Jana Křtitele a sv. Barbory. Někteří účastníci se vydali ještě do Nečtin a navštívili zdejší novogotický zámek. Všichni jsme jeli zase přes Chyši, zastavili se samozřejmě v pivovarské zámecké restauraci a potom už dojeli do Lubence.

Poslední den jsme naložili zavazadla a většina odjela na kole směrem Kadaň. Někteří jeli přes Valeč, jiní přes Podbořany nebo Nepomyšl. Na chvíli jsme zastavili v Mašťově a prohlédli si náměstí s maloměstskými domy z 18.st. se zděným přízemím a hrázděným patrem. Dojeli jsme k řece Ohři a po ní do Kadaně. Je to krásné a upravené město s mnoha památkami, hradem, dochovaným opevněním, náměstím a bílou radniční věží. Po prohlídce města jsme naložili kola a vydali se k domovu. Jeli jsme kolem Nechranické přehrady, jejíž sypaná hráz je 3280 m dlouhá a je nejdelší svého druhu v Evropě. Dále krásnou českou krajinou s horou Řípem v pozadí, přes královské město Mělník a Mladou Boleslav do Jablonce.

Dojmy: Nádherná krajina, vesničky a města s úžasnými památkami, oblast s malým provozem aut a téměř bez lidí, stále ještě turisticky  nedoceněná. I když jsme zde strávili dvakrát pět dní, musíme se sem zase brzy vrátit.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Další prázdninový cyklozájezd: Na kolech okolím Strakonic

Tento zájezd navázal na cyklozájezd do Písku na začátku července. V termínu 26.-30. července 2023 se jej zúčastnilo 38 cyklistů. Vedla je Dáša Jotovová.

Bydleli jsme opět v Domově mládeže, v pokojích s příslušenstvím. Kola jsme mohli postavit do chodeb a byla celou dobu pod dozorem recepčních. Na jídlo jsme chodili do restaurací nebo si něco nakoupili a potom připravili v kuchyňkách. Strakonice jako město se nám nejdříve moc nelíbilo, proti Písku je zde hodně panelových sídlišť, město nemá klasické centrum, jen dvě dlouhé ulice-náměstí a starý hrad. Postupně jsme si ale zvykali a objevovali ty lepší stránky města, hospůdky, restaurace, kavárny a hlavně úžasné záhony květin, které byly po celém městě. Takovou bohatou květinovou výzdobu jsme zatím nikde neviděli.

Ve středu jsme se autobusem dopravili na začátek první trasy k Mirovicím. Pršelo, ale podle radaru mělo brzy přestat. Počkali jsme na benzínce půl hodiny a potom jsme vyjeli na cestu.  V Mirovicích jsme viděli technickou památku- inundační most z roku 1876 přes řeku Skalici a záplavové území. Po silničkách i cyklostezkách jsme jeli do Myštic, kde jsme zastavili u velkého rybníka Labuť. Pokračovali jsme krajinou rybníků do Blatné, zastavili se u zámku a zajeli do centra na oběd. Někteří navštívili zámek, jehož základem je vodní hrad a patří rodině Hildprandtů, jiní zase park, kde se volně pohybuje stádo daňků. Odpoledne jsme dojeli do Strakonic a ubytovali se.

Ve čtvrtek jsme zvolili rovinatou trasu plnou památek do Písku. Navštívili jsme Sudoměř a památník Jana Žižky, který připomíná slavnou bitvu u Sudoměře v roce 1420. Husité v počtu 400 mužů, žen a dětí se zde ubránili přesile 2000 železných pánů. Viděli jsme sochy husitských bojovníků, které byly vyřezány z jediného padlého dubu. V Putimi jsme si prohlédli železný most Zoréz z r. 1884, kamenný most z r. 1864 a vyfotografovali se s vojákem Švejkem. Dojeli jsme k soutoku Otavy s Blanicí a k Zátavskému mostu, který v roce 1945 odděloval sovětská a americká vojska – středem Otavy vedla demarkační linie. Cyklostezkou Čertova strouha po břehu Otavy jsme dojeli do Písku. Prohlédli jsme si nejstarší kamenný most v Čechách, nahlédli do Křižíkovy elektrárny, projeli Podskalí a vydali se na cestu zpět. Jeli jsme zase k Zátavskému mostu a po silničce do Kestřan. Prohlédli jsme si tvrz, která je v soukromém vlastnictví a stále se opravuje. Ve Štěkni jsme nahlédli do parku s plazivými duby a dozvěděli se, že ve zdejším zámku pobýval a zemřel Karel Klostermann. Po silničce i kousek po hlavní jsme dojeli do Strakonic.

V pátek byla v plánu nejdelší trasa, přes 70 km. Vyjeli jsme hned ráno po cyklostezce, která však brzy odbočila do terénu. Proto jsme jeli zpět a pokračovali po silničce do Hoštic. Občerstvili jsme se na ranči Šimona Pláničky a zastavili na hřbitově u hrobu Michala Tučného. Sjeli jsme s kopce k vlakové zastávce Hoštice (nezastavujeme, jen zpomalíme) a dojeli do Volyně. Podívali jsme se na náměstí s krásnou radnicí , která pochází z roku 1560 a byla upravena v roce 1927. Volyně je město v kopci, tím připomíná náš Jablonec. Bohužel centrem prochází velmi frekventovaná silnice 1.třídy  Vimperk-Strakonice. Rychle jsme odjeli z města a vydali se k našemu cíli- zřícenině hradu Helfenburg, který nás překvapil svou rozlohou a zachovalými věžemi a hradním palácem. Další zastávka byla v Bavorově, navštívili jsme gotický kostel Nanebevzetí P.Marie z pol. 14.st. a odpočinuli si ve dvoře vietnamské restaurace Panský dům. Poslední zastávkou byl nejmladší hrad v Čechách z r. 2007 u Kváskovic, je také asi nejmenší, ale návštěva stála zato. A už pořádně unaveni jsme dojeli do Strakonic.

Sobota byla ve znamení největšího hradu v Čechách-Rabí. Protože počasí trochu hrozilo  přeháňkami, jeli jsme raději po silnicích přes Novosedly, Volenice a Frymburk na Rabí. Někteří šli na prohlídku hradu, jiní poseděli u stánku nebo v restauraci na obědě. Ostatní pospíchali nejprve po hlavní silnici a potom po krásné nové cyklostezce do Horažďovic. Tam nás zastihla průtrž mračen, ale to už jsme byli schováni v cukrárně nebo v restauraci. Po dešti silné přeháňky, jsme si projeli město a konstatovali, že je velmi pěkné, má krásné starobylé centrum s náměstím, zámkem a zachovalými hradbami a fortnami, masnými krámy a mnoha dalšími zajímavostmi.  Po náročné cyklostezce jsme dojeli k pomníku obléhání  Horažďovic v r. 1307. Český král Rudolf Habsburský oblehl  Horažďovice kvůli povstání Bavora II. ze Strakonic a při obléhání zemřel.  Cyklostezka byla rozmočená, kluzká a proto jsme po dojezdu do Katovic  přejeli na silnici a po ní dojeli do Strakonic. Večer jsme se podle počasí rozhodovali, co podnikneme příští den. Protože byly hlášeny přeháňky, rozhodli jsme se pro pěší výlet do Tábora.

V neděli jsme naložili kola na vlek a dojeli do Tábora. Nejdříve jsme šli k poutnímu kostelu Nanebevzetí P.Marie na Klokoty. Je to barokní stavba, skládá se z kostela, ambitů a kaple. Od kostela jsme šli po křížové cestě lipovou alejí do města přes Bechyňskou bránu kolem věže Kotnov. Prohlédli jsme si Žižkovo náměstí s jeho pomníkem, navštívili pozdně gotický děkanský chrám, došli na vyhlídku na rybník Jordán a schovali se před deštěm v podloubí nebo v restauraci. Přes Holečkovy sady jsme došli na parkoviště, kde na nás čekal autobus. Odjeli jsme směrem k domovu, ale ještě jsme museli přečkat dopravní směrem do Prahy a konečně k večeru jsme byli v Jablonci.

Dojmy: Nádherná příroda, spousta rybníků, pěkné cyklostezky na silničkách bez provozu, mnoho památek, hradů, zámků a měst. Nakonec pozoruhodné město Tábor s husitskou historií, zachovalým středověkým centrem nad řekou Lužnicí a rybníkem Jordánem.  Určitě se zase někdy do tohoto kraje vrátíme.


 
 
 
 
 
 
 
 

Písek na kolech: začátek prázdnin na jihu Čech

Písek - město s nejstarším kamenným mostem a mnoha dalšími památkami - jsme už několikrát projeli na jiných zájezdech, ale podrobně jsme ho nepoznali. Proto jsme se rozhodli najít zde ubytování na pět dní a prozkoumat město a okolí. V termínu 2.–6. července 2023 se našeho zájezdu zúčastnilo 38 cyklistů. Vedla je Dáša Jotovová.

Naším autobusem jsme se dopravili do Tábora, kde jsme si prohlédli jen letmo město a hlavně klášter Klokoty. Byla zrovna mše, proto jsme jen nahlédli dovnitř, prošli ambity a pokračovali v cestě. Jeli jsme po hlavní silnici, protože byla neděle a minimální provoz. Zastavili jsme v malé vsi Sepekov, protože už zdálky byla vidět mohutná stavba kostela. Byl hodně podobný tomu v Klokotech, bylo otevřeno dokořán a nebyly tu davy turistů. Po cyklostezkách i po silnicích jsme dojeli k Podolskému mostu, jehož hlavní 150metrový oblouk byl v době svého vzniku největší na světě. U vyhlídky na most jsme i dobře pojedli u stánku s občerstvením. Jeli jsme dál po hlavní silnici a v Záhoří uhnuli na pěknou cyklostezku, která nás dovedla přes Přírodní park Písecké hory až do Písku. Tam jsme se ubytovali v Domově mládeže, v pěkných pokojích s příslušenstvím a snídaní.

Každý večer jsme chodili do města, poseděli a pojedli v místních restauracích. Do noci bylo teplo, procházeli jsme zajímavosti města Písku, nábřeží Otavy, hrad s parkány, Podskalí, synagogu, Palackého sady na místě vodního příkopu a každý večer jsme chodili po kamenném mostě a obdivovali západy slunce. Také jsme oceňovali čistotu ve městě i to, jak na středověké centrum promyšleně navazuje nová zástavba.

Každý den po snídani jsme se vydávali na kolech do okolí Písku. Nejprve kolem zemského hřebčince - národní kulturní památky do Tálína k rybníku. Potom jsme se zastavili ve vesničce Myšenec a našli tzv. Myšenecká slunce-geologickou zajímavost, kterou tvoří turmalínové shluky, které vypadají jako sluníčka. Přejeli jsme řeku Blanici a dojeli do Protivína. Obdivovali jsme platanovou alej, která vede k pivovaru, v němž se vyrábí známé pivo Platan. Pokračovali jsme do Vodňan, kde jsme na náměstí našli občerstvení v restauraci i pekárně. Dál jsme jeli do Putimi, kde je kamenný most a socha vojáka Švejka. Poseděli jsme v hospodě U splavu, kde se točí pivo Platan. Potom jsme jeli k soutoku Blanice s Otavou a pozorovali vodáky u kempu Na soutoku. Kolem Otavy nás dovedla pěkná cyklostezka až do Písku.

Další den jsme se vydali do Strakonic. Zase podle Otavy cyklostezkou k Zátavskému mostu, kde se v roce 1945 setkala americká vojska s ruskými. V Kestřanech jsme neodolali a navštívili Horní tvrz, která je v soukromém majetku a je to unikát.  Majitel ji neustále opravuje, také zde pořádá různé akce, brigády a také zde vysadil víno, které se zde ve středověku pěstovalo. Další zajímavost na naší cestě byl zámek Štěkeň. Je soukromý, ale je zde možnost ubytování. V anglickém  parku rostou duby plazivé, největší je uprostřed a jeho větve dosahují až na zem. Od zámku jsme jeli po silnici až do Strakonic. Zde jsme vyhledali Domov mládeže, v němž budeme mít ubytování koncem července. Vypadá velmi dobře.  Projeli jsme Strakonice a poobědvali v restauraci Splávek s výhledem na řeku. Potom jsme navštívili Strakonický hrad, poseděli v hradní kavárně a užívali si krásné počasí a výhledy na nádvoří. Už se těšíme na pobyt zde ve Strakonicích.

Z města jsme vyjeli po cyklostezce, trochu jsme bloudili kolem nádraží a konečně našli cestu po modré značce do Sudoměře. Tam jsme odbočili k Žižkově mohyle, která stojí u rybníka Škaredý na památku bitvy u Sudoměře v r. 1420, kdy 400 Žižkových bojovníků porazilo křižácké vojsko o síle 2000 jezdců. Potom už jen cesta do Písku a večerní procházka a posezení u mostu.

Čtvrtý den jsme vyhlásili jako odpočinkový a jeli jsme na Zvíkov. Nejprve nádhernou cyklostezkou kolem Otavy, potom po silničkách do Zvíkovského Podhradí a na hrad Zvíkov. I s koly jsme mohli projít celý areál až k přístavišti lodí. Také jsme si dali něco studeného v kiosku, kam jsme se schovali před přicházející bouřkou. Až na zahřmění a pár kapek se nic nestalo a mohli jsme jet dál. Navštívili jsme Svatou Annu, to je malá rekreační oblast s kostelíkem a přístavištěm. Potom jsme jeli zpět do Písku, ale v Záhoří nás doslova přepadla vichřice a potom i déšť.  Schovali jsme se v místní restauraci a přečkali asi hodinu, za kterou jsme stihli pivo, ledovou kávu a limonádu za lidové ceny. Když se vyjasnilo, dojeli jsme zase přes Písecké hory do města. Večer jsme se vydali na Ostrov do výletní restaurace, která vypadá jako z dob starého Rakouska.

Přišel poslední den naší výpravy, po snídani jsme naložili zavazadla a na kole se vydali na cestu. Jeli jsme po cyklostezkách přes malé vesnice do Březnice. Tam jsme si prohlédli zámecký park a podívali se na synagogu. Cílem byl Rožmitál pod Třemšínem, který jsme v minulém roce poznávali při zájezdech do Brd. Restaurace na břehu rybníka opět nezklamala. Po jídle jsme naložili kola na vlek a odjeli domů. Měli jsme štěstí, nebyl velký provoz a tak jsme byli brzy v Jablonci.

Na Písek budeme dlouho vzpomínat, bylo nám tam dobře a užili jsme si města i cyklostezek v okolí. Ještě jednou se do něj podíváme na příštím zájezdu do Strakonic. Už se těšíme.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Červnový zájezd do francouzské Provence

Do Francie se chtěli Přátelé přírody Jablonec nad Nisou podívat už před covidem, ale kvůli němu se to nepodařilo. Letos to napravili a vyjeli v termínu 9. - 18. června 2023 autobusem do Provence. Zprávu sepsala Drahomíra Jotovová, která zájezd vedla:

Bydleli jsme u moře v mobilhomech v kempu Iles d‘Ore u městečka Giens. Přijeli jsme odpoledne a ještě stihli prohlédnout městečko Giens, které se nám velmi líbilo a vykoupat se v moři, které jsme měli jen pár desítek metrů od kempu. Výhodné bylo také postavení kempu z hlediska dopravy - linka autobusu č. 67 vedla do Giens, Hyeres a do přístavu Tour Fondue.

Další den byla neděle a v blízkém městě Hyers byl bleší trh. Někteří ho navštívili a nějaké drobnosti si koupili. Ostatní si prohlédli město a hrad nad ním. Počasí bylo teplé, využili jsme ho ke koupání a opalování.

V pondělí bylo v plánu město Cassis nedaleko Marseille a tzv. kalanky (calanques) -zálivy se stěnami vysokými až 300 m. Jsou součástí národního parku Parc national des Calanques.

Ve městě nesmí autobusy stát, mají vymezené parkoviště za městem. Odtud nás svezl vláček do přístavu. Nasedli jsme na loď a jeli do tří nejhezčích calanques - de Port-Miou, de Port-Pin a té nejkrásnější d´En-Vau. Z lodi bylo vidět, jak vysoké jsou skály nad kalankami. Po návratu do přístavu jsme se do nich vydali pěšky, někteří jen do té první, ti zdatnější prošli celý okruh nad nimi. Po občerstvení ve městě jsme zase dojeli vláčkem na parkoviště a naším autobusem do kempu.

V úterý dopoledne jsme se podívali do Giens na provensálské trhy, nakoupili místní vína, sýry a jiné pochutiny. Po poledni jsme se vydali autobusem do Saint-Tropez, abychom si prohlédli město, vyfotografovali četnickou stanici nebo si prohlédli citadelu a námořnický hřbitov. Potom se spustil déšť, ale my se nedali a jeli do Port-Grimaud podívat se na městečko, které bylo postaveno v roce 1966 a bývá nazýváno „francouzské Benátky“ pro nespočet kanálů. Proto zde nejezdí auta, ale motorové čluny.

Ve středu jsme jeli do navštívit a poznat trochu  vnitrozemí. První zastávkou bylo městečko Barjols s 20 kašnami a krásným kostelem. Trochu jsme měli problém s průjezdem našeho 14-timetrového autobusu úzkými uličkami, ale naši řidiči vše zvládli bravurně. Pokračovali jsme do městečka Cotignac a vystoupali ke kostelu Notre Dame des Graces, ve kterém král Francie Ludvík XIII. prosil o narození následníka trůnu a za rok se narodil budoucí král slunce-Ludvík XIV. Přišla pěkná průtrž a my ji přečkali pod stromy a potom šli v dešti do města. Někteří se šli nejdříve usušit do kavárny, ale všichni jsme došli k útesu, který se tyčí nad městem do výše 80 m. V této červené stěně jsou vybudována obydlí, říká se jim obydlí troglodytů. Celé město působilo pěkným dojmem, bylo výstavné, s vysokými domy a náměstím s platany.

Na ubytování jsme přijeli už za pěkného počasí, užili jsme si i koupání.

Čtvrtek byl vrcholem našeho poznávání Provence, jeli jsme ke kaňonu Verdon. Je to jeden z největších kaňonů Evropy, může se s ním srovnávat jen kaňon Vikos v Řecku nebo kaňon řeky Tary v Černé Hoře. Je dlouhý 21 km, stěny jsou až 700 m vysoké a v některých  místech  je široký jen 6 m. Nejprve jsme zastavili ve městě Castellane, kde kaňon začíná. Vystoupali jsme na skalní útvar nazvaný Le Roc, který se tyčí 200 m nad městem. Na něm je kaple Notre Dame du Roc a zbytky hradu Petra Castellana , obojí jsme si prohlédli a sestoupili do městečka. Pokračovali jsme k mostu, který se klene nad přítokem Verdonu-řekou Artuby a je dlouhý 107 m. Skáče se zde bungee jumping, výška skoku je 182 m, údajně největší v Evropě. Pokračovali jsme přes tunel Fayetteville k další vyhlídce  la Falaise des Cavaliers, kde jsme se mohli podívat na kaňon z terasy hotelu. Jeli jsme dále podél kaňonu, po úzké silničce nad strmými srázy, zatáčky byly často velmi ostré, ale vyhlídky nádherné. Zastavili jsme ještě  na Col d ´Illoire , tam jsme si užili vyhlídky na kaňon i na krásně modré jezero Saint- Croix, do kterého řeka ústí. Je velké 25 km2 (Lipno má ca 50 km2, naše přehrada 0,4 km2) a napájí elektrárnu o výkonu 136000 kW. Sjeli jsme dolů k jezeru a zastavili na mostě, z kterého jsme viděli ústí řeky, jezero a spoustu lodiček a šlapadel, které tomuto místu dávají neskutečnou romantickou atmosféru.

Bylo už pozdě odpoledne, ale čekala nás ještě návštěva městečka Moustiers, které je známé tím, že mezi dvěma vysokými skalami nad městem je na řetěze  220 m dlouhém zavěšena hvězda, vážící 16 kg a měřící 1,17 m v průměru. Legenda říká, že v době křížových výprav rytíř, zajatý saracény, slíbil, že pokud se vrátí domů živ, hvězdu zavěsí.  Městečko je velmi pěkné, vše je připraveno  turisty, restaurace, obchody,  květinová výzdoba. Ve skalách nahoře   je kostel Notre Dame de Beauvoir, k němu vede křížová cesta. Rozhled odtud byl opravdu velkolepý. Návštěva Moustier stála opravdu zato, vždyť patří k nejkrásnějším vesnicím ve Francii. O tom i o dalších zajímavostech a krásách Francie nám cestou vyprávěl Vlastík, který jezdí do Francie od svých studentských let a poznával ji pěšky i na kole i s francouzskými Přáteli přírody. Domů jsme dojeli ještě za světla, byl čas i na vykoupání v moři nebo posezení s přáteli.

V pátek jsme měli volno, většina ho využila k odpočinku u moře a na pláži. Někteří se vydali do přístavu Tour Fondue a odjeli lodí na ostrov Porquerolles. Ten je známý svými nádhernými plážemi, krásnou přírodou a nádhernými výhledy na skály a moře. Je součástí Národního parku Port-Cross. Prošli jsme si městečko a část ostrova k majáku, navštívili několik calanques a vykoupali se na jedné z pláží. Lodí jsme se vrátili zpět a každý si ještě užíval slunečného dne.

V sobotu jsme předali mobilhomy a vydali se na cestu do Čech. Řidiči zvolili cestu přes Toulon, Lyon, Karlsruhe a Norimberk a v neděli v šest ráno jsme byli v Jablonci. Nezbývalo, než všem poděkovat za trpělivost, kterou dlouhá cesta vyžadovala, poděkovat řidičům za rychlou a bezpečnou jízdu a rozloučit se. A budeme jen vzpomínat na azurové moře, zátoky s plážemi a skalami, ostrovy, na městečka,  kaňony a krásnou přírodu Francie.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Pozvánka: Mezinárodní turistický pochod jabloneckých Přátel přírody

Už 19. ročník jarního Mezinárodního turistického pochodu uspořádá v sobotu 29. dubna 2023 spolek Přátelé přírody Jablonec nad Nisou, náš přidružený kolektivní člen. Akce je otevřena nejen pro členy spolku a jejich saské kamarády, ale i pro veřejnost.

Pochod vede nenáročnou trasou po území CHKO Český ráj, ale nikoli po hlavních turistických cestách. Zajímavá zastavení představují studánka u Kacanov, kamenná lavička a cesta za skřítky podél rybníku Jezírka, hrad Valdštejn, Kopicův statek se skalními reliéfy a geologická expozice u hřbitova v Kacanovech.

Podrobnosti jsou v přiložené pozvánce: Jarni-pochod-2023-pozvanka

Tříkrálový výstup na Královku

6. 1. 2023

Se starým rokem jsme se rozloučili – je tu rok nový, ještě voňavý. A jak je u Přátel přírody v Jablonci tradicí, je třeba zahájit spolkovou činnost důstojně, aktivně a možná i trochu nostalgicky. Společný výstup na rozhlednu Královku, která má výšku 23,5 metru a tyčí se nad obcí Bedřichov, je už naší tradicí. Tato kamenná věž nahradila roku 1907 původní dřevěnou konstrukci. Rozhledna nabízí pohled na Jizerské hory, Krkonoše, Polsko i Německo, Český ráj, Ještěd a Jablonec nad Nisou. S tím jsme počítat nemohli – počasí v náš den D dalekým výhledům nepřálo. V posledních letech došlo na Královce nejen k rekonstrukci původního hotelu s restaurací, ale také k výstavbě nových ubytovacích kapacit včetně wellnessu. Je tu všechno, co si současný náročný, trochu rozmazlený turista žádá. My takový komfort nepotřebujeme, ale na Královku chodíme stále rádi, je to pro Jablonečáky oblíbený cíl.

Na trasu se nás vypravilo celkem 11. Cestou vzpomínáme na naši kamarádku Renatu Velovou, jednu ze zakládajících členů našeho spolku – tříkrálový výstup byl její nápad. Zdá se, že letos nám tam někde nahoře zařídila, abychom cestou nezmokli. Předpověď počasí totiž nebyla vůbec příznivá. Kapky deště se ale držely v mracích, takže jsme došli pohodlně po turistických cestách, kde se jinak v tomto ročním období prohánějí běžkaři. Letošní zima, ta pravá, chladná a zasněžená, do Jizerek teprve přijde.

Po výstupu jsme se nešli občerstvit do hotelu „Královka“, ale do, v blízkosti ležící, horské chaty „Presidentská“. Je nám bližší, protože ji ještě před válkou postavili svépomocí naši předchůdci – Přátelé přírody tedy Naturfreunde  z Liberce, slavnostně otevřena byla 23. 6. 1929.  Jsme vždy vítáni a cítíme se tu ve stylovém prostředí dřevěné horské boudy (jako by ani nebyla po rekonstrukci) stále dobře. Po přípitku na nový rok a menším občerstvení jsme vyrazili už jen na sestup do Bedřichova ke konečné zastávce autobusu. Renata asi po obědě odpočívala, už nad námi nedržela ochrannou ruku, a tak jsme podle předpovědi počasí regulérně zmokli. Ale to už nám náladu z výletu nepokazilo!! Ušli jsme celkem něco přes 7 kilometrů naší horskou krajinou – dobrý první krok do nového roku!


 
 
 
 
 

Program Přátel přírody Jablonec nad Nisou na rok 2023

Hlavní náplní činnosti spolku Přátelé přírody Jablonec n. N. je organizování turistických, cyklistických a poznávacích akcí jedno- i vícedenních v ČR i zahraničí. Podílíme se na společných akcích s Naturfreunde Loebau a Tuebingen a s Přáteli přírody ČR. 

Leták s programem na rok 2023 ke stažení ZDE

Přihlášky, platby a informace každou středu od 15.00 do 16.30 hod. v klubovně v Jehlářské 13. Podrobné informace ke každé akci naleznete ve vývěsce na Dolním náměstí.

Pro odhlášení ze zájezdu nutno zajistit náhradníka, jinak platba propadá. Při nemoci doložené lékařskou zprávou řeší vrácení peněz výbor. Autobusy na vícedenní zájezdy se obsazují podle data doplatku. Cena zájezdů je součet skutečných nákladů, příprava a vedení zájezdů je prováděna zdarma. Vedoucí zájezdu za zájezd neplatí.

Členské příspěvky na rok 2023 jsou 100,- Kč dospělí, 50,- Kč děti do 18 let. Nové členství a průkaz 50,- Kč.

Děkujeme statutárnímu městu Jablonec n.N. za finanční podporu.

Přeshraniční spolupráce Jablonce a Löbau bude i v příštím roce!

V Jablonci se jako i v jiných skupinách Přátel přírody dokončuje program na příští rok. K tomu patří i schůzka vedení skupin PP Jablonec a NF Löbau, na které si trochu poplácáme vzájemně po rameni, když se mluví o tom, co se nám v končícím roce podařilo, nalijeme si českou kávu nebo čaj, zakrojíme německou vánoční štolu a vyndáme diáře na příští rok… Dvě tradiční společné akce jsou naplánovány poměrně rychle, všichni už vědí co a jak:

  • Jablonecký jarní pochod v termínu 28. - 30. dubna 2023
  • Cyklovýlet příhraničím v termínu 10. září 2023

Delší dobu se pak ještě diskutuje o nových možnostech setkávání a společných aktivit. Pár nápadů se zrodí a domů se všichni vracejí s myšlenkami na nové výzvy a úkoly - also mit Gedanken auf neue Herausforderungen. Ať se daří!!

Foto je ze společných akcí v roce 2022.

16.12.2022, Sylvie Staňková

Adventní zájezd a výtvarná dílnička jabloneckých Přátel přírody

2022-32022-2

Co dělají Přátelé přírody v adventu? U nás v Jablonci pořádáme už tradičně dvě akce. Jednak výlet za vánočními tradicemi, adventní náladou, za historií a pamětihodnostmi, o který je vždycky takový zájem, že autobus se zaplní během chvíle.

Letos jsme vyjeli na zámek Kačina u Kutné Hory, kde jsme na objednané prohlídce interiéru obdivovali obzvlášť historickou knihovnu. Pak bylo třeba se trochu ohřát kávou nebo svařákem na adventním trhu a nakonec jsme ve sklepích zámku objevovali kouzlo tradičních řemesel. V zámeckém dvoře se konala dokonce zabíjačka. Odpoledne nás čekala ještě Kutná Hora v adventní atmosféře, která tomuto historickému městu určitě přidala na kráse. A další svařák samozřejmě také.

Druhá tradiční adventní akce je dílnička pro babičky, ale i dědy, s vnoučaty u nás v klubovně. Sylva a Světlana každý rok vymyslí něco nového, co si děti mohou vyrobit za pomoci babiček třeba pro maminky. Po předchozích dvou letech, kdy se dílničky konat nemohly, jsme si to letos opravdu užily i užili. Teta Dáša vařila čaj i kávu a tety Světlana a Sylva měly plné ruce stříhání, lepení a navlékání… Zkrátka předvánoční pohoda!

16. 12. 2022, Sylvie Staňková

Činnost Přátel přírody v Jablonci ožívá

Po dvou covidových letech se spolková činnost pomalu probouzí k životu a je to nádhera! V květnu přijdou první naplánované turistické a cyklistické zájezdy, ale už v dubnu jsme se radovali ze setkávání na čtvrtečních výletech do okolí Jablonce a ze dvou pravidelných akcí.

Velikonoční dílnička pro babičky s vnoučaty zaplnila naši klubovnu i bez velké propagace. Nepřišel sice žádný děda, jako v minulých letech, ale babičky i děti se snažily a bylo veselo. Brzy se klubovna zaplnila zajíčky a slepičkami. Domů šli všichni spokojení.

Tradiční Jarní pochod Přátel přírody Jablonec po dvou letech, kdy ho drželi při životě pouze organizátoři, se mohl letos uskutečnit opět jako mezinárodní. Z partnerské skupiny z Löbau přijelo do Jablonce 12 přátel a společně s místními se vypravili na Riegrovu stezku kolem Jizery. Cíl v Železném Brodě poskytl ještě další možnosti poznání sklářské výroby nebo lidové architektury. Příznivé počasí doprovázelo skupinu přátel i na nedělní vycházce po Stezce svobody, která spojuje tři jizerskohorské obce. Rozloučení bylo srdečné s nadějí, že se brzy opět všichni setkáme.

12.05.2022 Sylvie Staňková


 
 
 
 

Jablonecké čtvrteční výlety na počátku roku 2022

Jarní čtvrteční výlety jsme začali za krásného počasí putováním  z Doubí do Jenišovic. Cestou jsme navštívili unikátní vodojem v Ohrazenicích, který slouží zároveň jako rozhledna. Objednali jsme si i prohlídku s výkladem, dozvěděli jsme se vše o historii nejen této vodárny, ale i vodárenství kolem Turnova. Další zajímavostí byla Naučná stezka Josefa Pekaře, což byl významný český historik a turnovský rodák (dokázal např., že rukopis Královedvorský je padělek).Viděli jsme jeho pomník v Rohozci a navštívili i jeho hrob na hřbitově v Jenišovicích.

Další výlet směřoval na Maloskalsko, šli jsme přes Průlom Jizery u Rakous do Dolánek k Boučkovu statku a navštívili Dům přírody Českého ráje. Někteří došli až do Turnova, ti unavení sedli na vlak.

Čtvrteční výlety pokračovaly v oblasti Českého ráje v oblasti skalního města zvaného Drábovna. Začali jsme ve Voděradech a šli Zlatou stezkou Českého ráje a lesem došli na  Drábovnu. Kdysi zde byl skalní hrad, ještě předtím zde bylo osídlení v mladší době kamenné. Vystoupali jsme na Jizerskou vyhlídku s krásným výhledem na údolí Jizery. Cesta vedla dále přes Záborčí a Bukovinu opět k Dlaskovu statku. Tentokrát jsme navštívili Dům přírody i s posezením u kávy. Výlet jsme ukončili v Turnově.


 
 
 
 
 

Počátek roku 2022 ve skupině Přátel přírody v Jablonci

X20220129_095437 Letošní rok z pohledu protipandemických opatření začal jen o něco málo lépe než ten loňský. Přátelé přírody však na svou činnost, samozřejmě v souladu s různými omezeními, nerezignovali ani předloni, ani loni a nechtějí se svých akcí a aktivit vzdát ani letos.

Symbolickým styčným bodem pro začátek nového roku se pro jabloneckou skupinu stala Královka v Jizerských horách. Už tradičně se na Tři krále konal společný výstup na Královku. Účast byla letos hojná, asi právě proto, že řada lidí se těší na setkání a společně strávené chvíle v přírodě. Podařilo se! Dokonce i počasí nepříliš zimní, bylo milostivé. Naopak zcela novým projektem, který má obohatit společné akce spřízněných Přátel přírody Jablonec a Naturfreunde Löbau, bylo několikadenní setkání členů obou skupin pod Královkou v Hraběticích.

  Celý článek...

Tradiční spolupráce Přátel přírody z Jablonce a Löbau bude i v příštím roce

Plány společných akcí Přátel přírody z Jablonce nad Nisou a saského Löbau na příští rok už mají svou podobu. Na 30 let společných zážitků, navazování a utužování kontaktů navážou Češi a Sasové, které spojuje společné hnutí, pěti aktivitami, z toho třemi vícedenními. Na všechny akce jsou kromě členů obou spolků zváni i další zájemci. Podrobnosti rádi sdělí jablonečtí Přátelé přírody.

Společný program si stáhněte zde: Program-c-n-2022

24.-28.01. Zimní pobyt na Hraběticích / 29.04.-01.05. Jarní pochod - 18. ročník

04.06. Den pro přírodu / 03.-04.09. Cyklovýlet se Sigim,

čtvrtek v říjnu - výstup na Luž.

(fotka je ze Dne pro přírodu - společného výletu prarodičů s vnoučaty)

Pěší turistika ve Žďárských vrších

Žďárské vrchy  18. – 22. září 2021

Účastnilo se 47 turistů, vedla D. Jotovová. Za výchozí místo jsme tentokrát zvolili městečko Bystřice nad Pernštejnem, ubytovali jsme se v hotelu s polopenzí. Večer jsme využívali místní plavecký bazén nebo hotelovou vířivku.

Vyjeli jsme ráno z Jablonce a po bloudění v Hlinsku (kvůli uzávěře města) jsme dorazili do Herálce. Zdatní vyšli na Devět skal, nejvyšší vrchol Žďárských vrchů, všichni potom na Žákovu horu, kde je národní přírodní rezervace, vyhlášená už r. 1933. Někteří šli na pramen Svratky (Švarcavy),  který  je neupravený, rozježděný koly a bahnitý. Pravdu měl básník Jaroslav Seifert, když napsal: Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil …. a voda je tu těžká, chladná, kalná, tmavá. Sešli jsme se ve Třech studních u rybníka Sykovec a odjeli na ubytování a večeři.

Další den jsme vyjeli do okolí Bystřice. Autobus nás dopravil do městečka Dalečín, kde jsme vyšli po schodech Křížové cesty ke kostelu. Náhodou tam kostel uklízela paní, která nás pustila dovnitř a vyprávěla o něm. Viděli jsme zbytky fresek z konce 14.st. a  presbytář z původního kostela ze 13.st. Sešli jsme k řece a navštívili zříceninu hradu Dalečín a náměstí se zámkem tyrolského typu z 16.st. Na malé městečko tolik památek!

Ti rychlejší se vydali pěšky, ostatní autobusem do vesnice Vítochov. Na kopci je kamenný gotický kostelík sv. Michaela ze 13.st. Kousek od něj stojí Munzarova borovice, kterou herec zasadil při natáčení televizního cyklu paměť stromů. Vychutnali jsme si nádherný rozhled a již pěšky stoupali na rozhlednu Karasín. Po zdolání 128 schodů jsme měli další nádherný rozhled na celý kraj. Potom jsme sestoupili k přehradě Vír, prohlédli si hráz a došli do městečka Vír k restauraci na občerstvení. Už tam stál náš autobus, aby nás odvezl na ubytování.

V pondělí jsme zase zamířili do Žďárských vrchů. Východiskem nám byla Svratka, malé město uprostřed lesů. Stoupali jsme podél golfového hřiště k loveckému zámečku Karlštejn. Je krásně restaurovaný, předělaný na hotel. Mohli jsme nahlédnout do pokojů i posedět v restauraci. Přes skály Zkamenělý zámek a Perníčky jsme došli ke Čtyřem palicím. Je to nádherná skupina čtyř skal, bohužel turistické značení k nim není, takže někteří je ani neviděli. Došli jsme do Milov, poseděli v restauraci a odjeli autobusem do Sněžného. Prohlédli jsme si městečko a navštívili japonskou zahradu.

Další den byl věnován hradu Pernštejn. Někteří k němu jeli vlakem, jiní pěšky nebo místním autobusem. Prohlídku jsme měli objednanou na odpoledne, takže jsme měli dost času prozkoumat okolí. Cestou jsme se  podívali  na staré vily – Loosovu, Vendolského, Frankovu a Mitrovských, které jsou z počátku 20.st. Na naučné stezce jsme viděli starý kamenný most, který je pozůstatkem kočárové cesty. Po cestě plné výhledů na hrad jsme sešli k dřevěnému krytému mostu z 19.st. Potom už jsme vystoupali ke hradu a vydali se na jeho prohlídku. Kromě nádherných gotických interiérů jsme měli možnost vidět výstavu Podzim na Pernštejně, všechny místnosti byly vyzdobeny podzimními  květinovými vazbami. Také jsme si prohlédli letos otevřenou Vrchnostenskou zahradu.

Poslední den jsme naložili zavazadla a odjeli do Nového Města. Někteří využili času k důkladné prohlídce Nového Města, navštívili jsme muzeum , kde jsme si kromě jiného prohlédli výstavu lyží a také Vírský mlýnek. Město má mnoho památek, viděli jsme rodný dům J.Štursy a jeho sochu Raněný, Kostel sv. Kunhuty z 13.st. se sgrafity Karla Němce a navštívili Horáckou galerii. Jedna skupinka prošla NS Tři kříže a vystoupala na Kalvárii.

Potom jsme odjeli místním busem do Žďáru nad Sázavou.  Zde byla možnost prohlídky poutního kostela Jana Nepomuckého na Zelené hoře, který je zapsán na seznamu Unesco a je dílem Jana Blažele Santinihi-Aichla. Zajímavý byl také zámek , který je původně cisterciáckým klášterem, a byl  upraven Santinim do barokní podoby.

Počasí nám celý den přálo,  bylo zataženo, ale teplo a pršet začalo v okamžiku, kdy jsme nastoupili do autobusu a vydali se na cestu domů.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Babí léto na Mělnicku. Na kolech.

Mělník na kole 8.-12.9.2021

Účastnilo se: 37 cyklistů

Vedla: D.Jotovová

V Mělníku jsme byli už několikrát, na kole i pěšky. Protože se nám horalům líbí rovné cyklostezky kolem řek, zajistili jsme si ubytování v kempu, kde jsme  bydleli před 10 lety. Měli jsme trochu obavu, jak to po těch letech bude vypadat. Byli jsme mile překvapeni, kemp je pěkně udržován, a náš domek byl renovován, vše bylo skoro nové. Ubytování skromné, ale čisté a poskytovalo, vše, co jsme potřebovali.

Vyjeli jsme z Jablonce brzy ráno a vyložili kola u Lysé nad Labem. Cyklostezka nás vedla přes Starou Lysou, kolem kapličky sv. Václava a kolem vodárny Káraný , která dodává vodu z říčních štěrkopískových usazenin pro Prahu. Zastavili jsme v Brandýse n.L., projeli zámeckým nádvořím a poseděli v pěkné restauraci  na náměstí. Pokračovali jsme přes Kostelec n.L.  a zajeli do Neratovic na kávu. Přes Tuháň a Kly byla stezka mimo Labe, ale potom jsme jeli dlouho po jeho břehu a najednou byl před námi Mělník. Přes město jsme vyšlapali nahoru a zjistili, že se podobá Jablonci v příkrosti svých ulic. Potom už jsme sjeli dolů ke kempu a ubytovali se.

Další den jsme se vydali na Kokořín. Na Chloumku jsme chtěli vidět kostel sv. Jana, ale byl zavřený, je v soukromém vlastnictví. Jeli jsme Kokořínským dolem a zastavili v krásném prostředí u rybníka Harasov. Prohlédli jsme si skalní byt, seznámili s historií bývalého hotelu Harasov, který kazí dojem, ale naštěstí zde probíhá rekonstrukce a snad bude za pár let v pořádku. Další zastávka byla v hostinci u Grobiána, kde jsme posvačili.  Dál jsme jeli kolem rybníku Kačírek přes Vojtěchov  až do Ráje. Tam jsme otočili a vydali se na hrad Kokořín. Převýšení bylo velké, ti, co neměli elektrická kola, se pořádně zapotili. Hrad jsme si prohlédli jen z dálky a pokračovali serpentinami do Kokořína. Jeli jsme kolem zámku do Vysoké  a zastavili ve velmi pěkné kavárně na kávu a zákusek. Je zde i Dům řemesel Arcadis,  kde probíhají různé výtvarné kurzy. Je tu krásné posezení na dvoře i v zahradě. Přes přírodní park Rymáň jsme dojeli do Želíz a podívali se z dálky na skalní reliéf Čertovy hlavy, který vytesal do skály nad městem sochař Václav Levý. Jeli jsme do Liběchova k zámku a potom trochu náročnou cyklostezkou, vedenou po polních cestách jsme dorazili do Mělníka.

Třetí den jsme naložili kola a odjeli do Litoměřic. Prohlédli jsme si město, dali ranní kávu na náměstí a vyrazili na Labskou cyklostezku. Ta byla vedená po břehu Labe a celou cestu asfaltovaná. V Roudnici jsme prošli náměstí a nahoře nalezli restauraci, v níž jsme poobědvali. Překvapením byla zřejmě středověká studna přímo v restauraci, která měla skleněný poklop a uvnitř osvětlení, takže bylo vidět do hloubky 10 m.

Pokračovali jsme po Labské cyklostezce do Račic k vodařskému a veslařskému  kanálu, kde se právě konala olympiáda do 23 let ve veslování. Odpolední kávu jsme si dali ve stánku u řeky s krásným výhledem na řeku. V Dolních Beřkovicích jsme se zastavili u Památníku vodočtu povodní Labe, kde jsme viděli, do jaké výšky vystoupala voda v roce 2002. Ještě jsme v pěkné hospůdce  u řeky dali večeři a potom už dojeli do Mělníka.

V sobotu bylo trochu pod mrakem, přesto jsme vyjeli na trasu. Směřovali jsme ke zdymadlu Hořín na plavebním Vraňansko-Hořínském kanále,   které je z roku 1905 a je technickou památkou. Letos bylo znovu uvedeno do provozu po náročné rekonstrukci. Přejeli  jsme  Vltavu po nové lávce , která byla postavena v Lužci nad Vltavou na místě bývalého přívozu. Potom začalo trochu pršet, část výpravy se vrátila do Mělníka a užila si dne památek. Zbytek počkal na konec deště a dojel do Dušníků nad Vltavou, kde jsme pojedli ve statku 1793, který je přestaven na pěknou restauraci a hotel.  Tam nás zastihl další déšť, počkali jsme , až přestane a pokračovali do Veltrus. Projeli jsme park a jen zvenčí si prohlédli zámek, který je po povodni 2002 opraven. Ve městě jsme zase utekli dešti do cukrárny na kávu a zákusek.

Potom jsme se vydali na cestu zpět, museli jsme jet po hlavní silnici, naštěstí nebyl velký provoz. Občas zase pršelo, ale přesto se jelo dobře. Zastavili jsme v Obříství a sledovali svatbu v parku. Také jsme viděli pomník Svatopluka Čecha, který zde bydlel několik let. Po Labské cyklostezce jsme odpoledne dojeli do Mělníka a měli čas na posezení na náměstí s burčákem.

V neděli jsme naložili zavazadla a na kolech jeli už známou cestou přes Kokořínský důl. V Ráji jsme byli přesně na oběd a využili toho v místní restauraci. Někteří jeli ještě na hrad Houska, jiní do Mšena. Všichni jsme dojeli do Doks, které jsme si projeli a obdivovali železné muže, kteří zde závodili v triatlonu. Odpoledne jsme naložili kola a k večeru už byli doma.

Užili jsme si pět dní na kole, počasí nám přálo, bylo většinou slunečno a teplo. Jezdili jsme krásnou krajinou kolem hory Říp, navštěvovali města a památky.


 
 
 
 
 
 
 

Den pro přírodu 2021 u Přátel přírody v Jablonci nad Nisou

Výlet prarodičů s vnoučaty na trase Hejnice – Libverda – Hejnice

Heslo dne: Nedali jsme se covidovou dobou odradit loni – nedáme se ani letos!

Naopak, po delší vynucené pauze v naší spolkové činnosti, jsme si s přípravou oslavy „Dne pro přírodu“ dali opravdu práci. Zůstali jsme věrni naší zásadě, že prarodiče by měli využít svého vlivu na vnoučata a ukázat jim krásy naší přírody, našich Jizerských hor, a vzali jsme to opravdu z gruntu. Však to letos byl náš už šestý ročník výletů s vnoučaty. V sobotu 5. června 2021 jsme se vypravili pronajatým autobusem z Jablonce do Hejnic. Autobus byl téměř plný, 21 dětí různého věku, 17 dospěláků. /Náš pan řidičje také spřízněná duše a vzal s sebou i dvě své děti.Program celého dne jsme si rozdělili do tří částí:

Středisko ekologické výchovy Libereckého kraje „Střevlik“ v Hejnicích – návštěvu naší skupiny jsme předem objednali a velmi se nám to vyplatilo, prohlídka střediska byla připravena pracovníky střediska tak, že zaujala nejen děti všech věkových kategorií, ale interaktivní úkoly řešili se zájmem i některé babičky a dědové. Děkujeme Střevliku!!

Pěší výlet na vyhlídky Lázní Libverda – pak už jsme se vydali společně na cestu po turistických i neznačených cestách do Lázní Libverda, cílem byly především vyhlídky kolem lázeňského centra. Nejsou to žádné stavby, ale vyhlídková místa, pěkně upravená a každé z nich je charakterizováno jednou místní pověstí, jejíž hlavní postavu představuje vždy veliká dřevěná socha.

Někteří navštívili dvě vyhlídky, někteří dokonce tři. To byl opravdu skvělý výkon, protože vyhlídky jsou z logiky věci na kopci a stoupat nahoru za slunečného svitu, který nám počasí konečně dopřálo, a při teplotě vzduchu kolem 25ti stupňů,  nebylo snadné. Ale vyplatilo se! Všichni jsme si zopakovali panorama Jizerských hor pohledem z jiné strany, než jsme zvyklí z Jablonce nad Nisou.

Celá trasa výletu byla dlouhá 7 až 9 km a seznam úkolů a her připravený pro děti byl dlouhý asi 20 cm textu. Milé je, že některé děti nás organizátorky Světlanu a Sylvu už znají z dřívějších akcí a zcela samozřejmě nás oslovují jménem.

Návštěva naučné stezky „Divočina ve městě“ v Hejnicích – cílem pěšího výletu byl park bývalé střední lesnické školy v Hejnicích. Ne náhodou, ale proto, že tady na malém prostoru mezi vzrostlými stromy a kolem rybníku je umístěna naučná stezka o přírodě našeho kraje. Celkem deset zastavení se základními informacemi doplňují interaktivní úkoly, prostě škola hrou, jak to propagoval Jan Ámos a za tím vším se skrývá také Střevlik.

Prarodiče stál tento výlet několik limonád a zmrzlin nebo nanuků, které si děti vyprosily, ale rozhodně to byla dobrá investice. Společné zážitky se nedají zaplatit a zůstanou nám všem dlouho v paměti.

Tak za rok zase někam jinam!


 
 
 
 
 
 

Mezinárodní jarní pochod Přátel přírody Jablonec nad Nisou

Termín: 1. 5. 2021 – přesně podle celoročního plánu

Všechno ostatní ovšem podle plánu nebylo. Náš 17. ročník jarního pochodu nebyl ani mezinárodní ani jarní a účastnila se ho podle protipandemických opatření pouze malá skupinka přátel.

Na tomto místě musím vložit malou zmínku z historie naší skupiny. Hned po založení Přátel přírody v Jablonci navázal výbor spolupráci se skupinou Naturfreunde v Löbau. A když vznikla myšlenka pořádat každoročně jarní pochody jako zahájení turistické sezony, bylo jasné, že to bude akce otevřená i přátelům ze sousedního Saska. Proto tedy jarní mezinárodní pochod. Po mnoho let byl autorem tras a jedním z organizátorů pochodů kamarád Werner Krause. Díky své sbírce historických pohlednic, navrhl také pro řadu ročníků diplom pro účastníky pochodu. Loni v prosinci se Werner dožil 80. narozenin, které jsme s ním bohužel vinou koronaviru nemohli oslavit. Protože náš jubilant už nebydlí v Jablonci, ale na severní straně Jizerských hor v Libverdě, rozhodli jsme se ho požádat, aby pro nás ještě jednou naplánoval trasu pochodu – 17. ročníku v okolí svého současného bydliště.

V sobotu jsme se za ním vypravili vlakem a strávili společně několik hodin v okolí Hejnic. Část trasy nás vedla po staré poutní stezce, která kdysi vedla z Liberce k hejnické bazilice, nazývané také český Mariazell. Tradičně měl Werner jako průvodce pro nás spoustu zajímavých informací. Došlo i na opožděnou gratulaci, jen posedět společně za stolem nebylo možné. Tedy vlastně bylo – našli jsme opuštěný zahradní altán u prázdného penzionu. Typický obraz dnešní vyšinuté doby.

Den byl mlhavý, neviděli jsme nic z krásných výhledů na jizerskohorské panorama, ale nikomu to nevadilo. Ostatně nebyli jsme tu ani poprvé, ani naposled, pro tento den bylo především důležité, že jsme nedopustili, aby okolnosti přerušily tradici našich jarních pochodů Přátel přírody! A také jsme rádi společně zavzpomínali na předešlé roky a společné výlety.

Rozešli jsme se s přáním, abychom se co nejdříve mohli zase společně vypravit do přírody. My se nevzdáme!


 
 
 

Jak se nám povedly říjnové čtvrteční výlety?

První výlet nás zavedl do Proseče nad Nisou ke skále, které se říká Prosečské jezule. Je to geologická zajímavost, jde o pecku v žulovém kameni, která vypadá jako děťátko. Pokračovali jsme přes  Milíře a do Jablonce.

Další čtvrtek jsme se vydali vlakem do Lomnice nad Popelkou a vyrazili ke skokanským můstkům. Při výstupu po nesčíslných schodech jsme obdivovali skokany, kteří si nesou nahoru těžké lyže a potom se dokáží soustředit na skoky. Z rozhledny u můstku ve výšce 28 m nad zemí byl pěkný rozhled na okolní krajinu. Dále jsme šli většinou neznačenými cestami přes louky a lesy do Morcínova a do Libuně k vlaku.

Ještě před omezeními kvůli koronaviru jsme stihli poslední výlet k hezkému místu blízko Jablonce. Je to nově zbudované arboretum Nebeská. Kromě stromů z celé Evropy je zde menhirový portál a další kameny z různých koutů světa. Celé místo působí uklidňujícím dojmem. Naše cesta pokračovala k rozcestí U buku a ke křížové cestě se studánkou s léčivou vodou. Zastavili jsme se u Hašlerovy chaty, která byla vybudována v 80. létech , ale teď už není v provozu. Cestou lesem jsme šli okolo skal Trniště, dá se vyjít až nahoru, kde je pěkný rozhled, ale počasí rozhledům nepřálo. Někteří sešli k zastávce autobusu, další šli ještě přes Loučenský vrch a Jindřichov domů.

Měli jsme připraven výlet i další týden, ale to už byl vyhlášen zákaz vycházení ve skupinách a ten jsme nechtěli porušovat. Pro tento rok jsme tedy naše výlety ukončili a budeme se těšit na jarní sezónu.


 
 
 
 
 

Poslední výlet před podzimní koronavirovou pauzou: Na Úštěcko

Ú š t ě k  3. října 2020. Účastnilo se 48 turistů, vedl V. Bláha

V sobotu 3. října 2020 jsme měli naplánován autobusový zájezd do Úštěku. Do poslední chvíle jsme se obávali, že jej budeme muset zrušit buď kvůli počasí, nebo kvůli koronaviru. Ale štěstí nám přálo, počasí bylo slunečné a teplé, ani žádná opatření kvůli viru nám v cestě nebránila. Tímto zájezdem jsme uzavřeli zájezdovou sezónu a konstatovali, že i přes problémy s koronavirem jsme letos ušli mnoho kilometrů a poznali spoustu krásných míst v naší republice.

Celý článek: Ustek-3-10-2020


 
 
 
 
 
 
 

Pro velký úspěch ještě jednou do Otrokovic

Otrokovice-Baťův kanál  na kole 24. - 28. září 2020. Účastnilo se 27 cyklistů, vedla D. Jotovová

Tento zájezd jsme plánovali jako druhý termín zájezdu, který se konal o týden dříve, abychom vyhověli velkému zájmu našich členů. Předpokládali jsme , že se bude  opakovat stejný program, ale počasí nás donutilo některé dny program změnit.

První den jsme jeli z Kralic přes Bedihošť, Klenovice a Němčice do Kroměříže a po zastávce na oběd jsme po cyklostezce podél Moravy dojeli na ubytování. Počasí bylo krásné, slunečné, užili jsme si krásný den.

Celý článek: Otrokovice-na-kole-ii-24-28-9-2020


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Konec září na kole u Baťova kanálu

Otrokovice-Baťův kanál na kole 17. – 21. září 2020. Účastnilo se 31 cyklistů, vedla D. Jotovová

Oblast kolem Baťova kanálu jsme navštívili již několikrát, byli jsme ve Spytihněvi, Strážnici a Holešově. Tentokrát jsme zvolili ubytování v Otrokovicích v Domově mládeže. Stravování jsme si zajišťovali sami, kvůli kovidu nám zavřeli i kuchyňku. Ale nevadilo, byli jsme na to připraveni. V okolí byly restaurace i obchody, takže nám nic nechybělo.

Celý článek: Otrokovice-i-na-kole-17-21-9-2020


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Pětidenní turistická krása na Šumavě

20200913_125426 Š u m a v a  9. – 13.  září 2020. Účastnilo se: 48 turistů. Vedla: D. Jotovová

Na Šumavě jsme byli již několikrát, tentokrát jsme se vydali do Volar a okolí. Ubytovali jsme se ve dvou pěkných  penzionech a většina si objednala večeře. Ve středu jsme vyjeli naším autobusem přes Prahu směr Šumava. Cesta probíhala bez problémů, ale ve Strakonicích jsme narazili na objížďku a díky špatnému značení jsme na Kubovu Huť dojeli o hodinu déle, než byl plán. Přesto většina vyrazili na Boubín 1362 m a vystoupili i na rozhlednu, kde si za krásného počasí užili výhledů. Ostatní šli naučnou stezku v přírodní rezervaci Hornovltavické pastviny a všichni jsme navštívili zdejší nádraží, které je nejvýše položeným nádražím v ČR. K večeru jsme dojeli na ubytování ve Volarech, zabydleli se a navečeřeli.

Celý článek: Sumava-volary-9-13-9-2020

Cyklovýlet s německými přáteli do Euroregionu Nisa

6.9.2020 – 8.ročník

Vedoucí trasy: Siegfried Fleischer

Trasa:  Ebersbach – Kottmarsdorf – Dürrhennersdorf – Schönbach – Beiersdorf – Oppach – Neusalza-Spremberg – Friedersdorf – Ebersbach – celkem 35 km

Máme u nás Přátel přírody v Jablonci hned dvě mezinárodní partnerské tradice. Jednou z nich je Jarní pochod u nás v Jizerských horách, který se letos z pochopitelných důvodů konal jen v omezené podobě.  Druhou akcí je cyklovýlet v Euroregionu Nisa na konci prázdnin. Ten pro nás pořádají Přátelé přírody z Löbau, naši partneři. Ač na kolech, využíváme k přiblížení mezinárodní vlakové dopravy a společně pak poznáváme oblast trojmezí podle Nisy. Letos jsme Nisu vyměnili za Sprévu a viděli dva ze tří jejích pramenů. Projeli jsme za krásného počasí příhraniční krajinou, kde se setkávají české a německé dějiny a těšili se z krásné přírody i tradiční architektury. Než jsme se po ujetých kilometrech rozloučili, poseděli jsme společně v hospůdce a kamarád Sigi nám předložil návrh trasy na příští rok.

Věříme, že se už bez omezení sejdeme na jaře na pochodu na pak zase na konci prázdnin na kole!!  Berg frei! Na dobré přátelství!


 
 
 
 
 
 
 

Červencové Českokrumlovsko na kole i pěšky

Kvůli koronaviru nám zrušili ubytování v Příbrami, kam jsme v červenci plánovali dva zájezdy na kole. Proto jsme rychle zajistili ubytování v Českém Krumlově. Přihlásili se i pěší, takže jsme měli možnost kombinovat a jezdit na kole i chodit pěšky. 

Akce "Český Krumlov na kole i pěšky" se v termínu 22.  - 26. července 2020 zúčastnilo 28 cyklistů a 14 pěších turistů pod vedením Dáši Jotovové. Celá zpráva zde: Cesky-krumlov-na-kole-i-pesky-22-26-7-2020


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Začátek léta s pěší turistikou v Krušných horách

Krušné hory jsme znali již z několika pobytů pěšky i na kole. Tentokrát jsme zvolili pěší variantu s pobytem na Božím Daru. Na tu jsme se vydali v termínu 24. - 28. června 2020. Bydleli jsme v penzionu, který jsme znali z dřívějška. Znovu jsme se přesvědčili, že je výborný, všude čisto, velké pokoje s veškerým vybavením. Snídaně vydatné, večeře dle výběru i s horkou polévkou přišly po výletech k chuti. Cestou z Jablonce jsme se zastavili v městě Bílina, které nás příjemně překvapilo. Má krásné náměstí a pěknou promenádu kolem řeky. 

Nad městem ční hora Bořeň, která nás už při dřívějších cestách lákala k výstupu. Teď jsme měli čas a výstup uskutečnili. V tom horku to byl opravdu zážitek, naštěstí vedla cesta částečně listnatými lesy. Směrem k vrcholu už to bylo lezení po skále, ale kruhový výhled stál za to. Viděli jsme Bílinu, Teplice, celý pás Krušných hor a také doly a elektrárny.  Sestoupili jsme dolů a přes lázně Bílina došli k autobusu. Jeli  jsme přes Most a Chomutov do Jáchymova a potom už nahoru na Boží Dar do výšky 1000 m n.m. na ubytování. Počasí nám přálo, takže jsme ještě po večeři vyšli na prohlídku městečka, někteří šli na procházku po slatích. Celá zpráva zde: Bozi-dar-24-28-6-2020


 
 
 
 
 
 
 

Slavonice na kole

Do Slavonic jsme měli jet už v květnu, ale kvůli koronaviru jsme museli zájezd zrušit. V červnu už byla situace dobrá, bylo povoleno  ubytování  i cestování autobusem. Vyjeli jsme tedy 10. 6. 2020 s naloženými koly na pětidenní pobyt, a to za slušného počasí směrem na Telč. Cestou přibývalo oblačnosti a před Telčí začalo pršet. Dojeli jsme do Telče a rozhodli se, že na kola nejedeme a prohlédneme si město, které je určitě hezké i v dešti. Šli jsme na prohlídku zámku, zámeckého parku s nejstarším stromem 800 let a historického centra , které je od roku 1992 pod ochranou UNESCO. Prošli jsme se kolem Štěpnického rybníka a najedli se v četných restauracích. Odpoledne jsme odjeli do Slavonic na ubytování v centru města. Bylo sice trochu skromné, ale zatopili nám, tekla horká voda, vše bylo čisté a místo se našlo i pro naše kola.

Celý článek: Slavonice-ii-10-14-6-2020


 
 
 
 

Čtvrteční výlety v době koronavirové

Kvůli zlému koronaviru jsme museli zrušit šest čtvrtečních výletů v březnu a v dubnu. Ke konci dubna se situace zlepšila, a proto jsme se rozhodli, že budeme ve výletech pokračovat. V květnu nám odpadly i vícedenní zájezdy a tak jsme chodili každý čtvrtek i v květnu.

Začali jsme 30. dubna 2020, byli jsme jen čtyři, ale pěkně jsme si to užili. Šli jsme z Příchovic přes rozhlednu Štěpánka do Vysokého n. Jiz. Bylo pěkné počasí, žádní turisté, všude klid, krásné výhledy na Krkonoše.  Štěpánka i chata byly zavřené, posvačili jsme z vlastních zásob a pokračovali přes Mexiko na Prdek. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že mají otevřené okénko. Dali jsme si prdecké pivo z jejich minipivovaru a protože to bylo první točené po dlouhé době, dali jsme ještě jedno. Do Vysokého už to bylo většinou z kopce. Na náměstí byla otevřena cukrárna, dali jsme si něco sladkého do ruky a pospíchali na autobus. Celý článek zde...


 
 
 
 
 
 
 

A přece se chodí! Jablonecký jarní pochod se nakonec uskutečnil, i když trochu jinak

Navzdory době, která kvůli ochraně proti koronaviru nepřeje společným akcím, se členové Přátel přírody v Jablonci nad Nisou rozhodli, nenechat padnout 16. ročník svého tradičního Jarního mezinárodního pochodu.

Vypravili se, jak bylo původně  plánováno, v sobotu 2. 5. na vycházku Riegrovou stezkou podél řeky Jizery. Jarní pochod to skutečně byl, i když spíše aprílový než květnový. V souladu s pravidly koronaochrany, se skupinka menší než 10 osob setkala na své cestě se slunečními paprsky, dešťovými přeháňkami, ale také s ledovými padajícími kroupami.

Mezinárodní jejich pochod oproti tomu letos nebyl, ani přátelé z Olomouce nemohli do severních Čech přijet... Fotografie z cesty by tedy pro všechny měly být nejen dokumentací, ale současně pozvánkou na příští rok.

Jablonečáci si naplno užili první svobodný společný výlet po třech měsících. Zdraví všechny své přátele na dálku a těší se na viděnou určitě už dřív, než za rok!

Těšme se na 17. ročník Jabloneckého jarního pochodu 2021!

3. 5. 2020, Sylvie Staňková

Ještě jsme to stihli: Dojmy ze dvou předjarních Čtvrtečních výletů jabloneckých Přátel přírody

Celou zimu jsme se těšili na čtvrteční výlety. Konečně přišel březen a tak jsme se první čtvrtek setkali na nádraží s tím, že pojedeme vlakem do Liberce a do Křižan. Vlak měl ale zpoždění, prý strojvůdce projel výhybkou na červenou  a vlak stojí. Zpoždění mělo být alespoň půl hodiny, vlak do Křižan bychom tedy nestihli.

Vedoucí výletu Vlaďka čekala v Liberci a měla čas vymyslet jinou variantu. Když konečně vlak přijel, jeli jsme do Liberce a odtud hned autobusem na Výpřež. Tam byl ještě sníh, ale postupně ho ubývalo. Šli jsme raději po cyklostezce než po turistické cestě a udělali jsme dobře, bylo po dešti a všude bláto. Cestou jsem si užívali krásné výhledy dolů do kraje. Dorazili jsme do Křižanského sedla, prohlédli si Pietu z r. 1766  a trochu si odpočinuli.

Potom už po původně plánované cestě na rozcestí u Pruského kříže, zde někteří poseděli, ostatní si trochu zašli k Jeřmanské skále neboli Cikánskému převisu. Zde bylo osídlení již v době kamenné před 6000 lety. Společně jsme pokračovali po červené značce do Janova Dolu, k Jenišovskému rybníku a k pramenu řeky Ploučnice. Cílem naší cesty byla Osečná a hostinec U slunce. Tam jsem počkali na linkový autobus a odjeli do Liberce a domů. Nachodili jsme celkem  15 km, bylo to trochu více, než bylo plánováno, ale všech 19 účastníků bylo  spokojeno, že se výlet uskutečnil.

Další březnový čtvrtek byl krásný jarní den. Jeli jsme vlakem do Líšného a odtud pěšky po cyklostezce kolem Jizery. Cesta vedla přes Malou Skálu, kolem Boučkova statku a přes most pro cyklisty přes Jizeru. V Rakousích jsme přešli po železničním mostě na druhou stranu řeky a pokračovali do Dolánek. Někteří úspěšně na poslední chvíli chytili vlak do Turnova, ostatní šli ještě kus pěšky. Do Jablonce jsme dojeli autobusem přes Frýdštejn.

A další dny už jsme na výlety jenom vzpomínali, protože hned večer byl vyhlášen nouzový stav kvůli koronaviru, takže nám nezbývá, než se těšit na lepší časy. Už aby to bylo!!!!!!!!!


 
 
 
 
 
 

Vánoční dílnička pro prarodiče s vnoučaty zaplnila klubovnu

Nestává se často, že by v klubovně Přátel přírody v Jablonci nestačily židle. Snad jen při vánočním posezení v prosinci, ale to bude letos až ve středu 11. 12. 2019. Přesto už tuto středu, 4. prosince, klubovna praskala ve švech. Sešli se tu babičky a dědové s vnoučaty k vánočnímu tvoření. Ještě, že děti nejraději pracují u stolů ve stoje – židle tedy stačily. Spotřeba materiálu byla ale neplánovaně veliká, protože dětských účastníků se sešlo 25. A tak se chvílemi i improvizovalo. Tety Sylva a Světlana dělaly, co mohly, teta Dáša probrala šuplíky a narychlo vypomohla, jak se dalo. Bylo to akční, živé a veselé odpoledne. Tak tedy šťastné a veselé všem!!


 
 
 
 
 
 
 

Toto byl náš listopad: čtvrteční výlety i adventní výjezd do Náchoda

V listopadu 2019 nás naše čtvrteční turistické výlety vedly nejprve z Vrkoslavic přes Čertův kámen do Vratislavic, následoval zasněžený výlet z Bedřichova do Liberce. Ve druhé půlce měsíce jsme navštívili naučnou stezku Mojžíšův pramen - Císařský kámen a poslední výlet vedl ze Smržovky do Maxova, kde je oblíbená restaurace U Toníčka. Tímto jsme dokončili 10. ročník  čtvrtečních výletů. Za tuto dobu bylo připraveno a uskutečněno přibližně 180 výletů do okolí Jablonce, Liberce, ale i do Jizerek a Polska,  do Českého ráje  a do Lužických hor i kraje pod Ještědem. Při délce výletů 10 - 15 km jsme nachodili něco mezi 1800 - 2700 km. Podrobněji k listopadovým čtvrtečním výletům: Listopadove-ctvrtecni-vylety-2019.

V sobotu 30. listopadu 2019 proběhl tradiční autobusový zájezd za adventní atmosférou. Tentokrát jsme vybrali město Náchod. Jeli jsme tam se zastávkou v polských lázních Kudowa. Co vše jsme na adventním zájezdu viděli? Zde: Vanoce-nachod-30-11-2019


 
 
 
 
 
 
 

Drobné střípky z říjnové činnosti: Čtvrteční výlety, houby a malináče

Třetího října byl naplánován výlet na Ořešník. Deštivé počasí odradilo většinu zájemců a výletu se účastnili pouze tři Přátelé přírody. Ale měli štěstí, protože v kraji za Jizerkami nepršelo a tak se jim podařilo zdolat Ořešník, Štolpich i Hajní kostel.

Ve čtvrtek 10. října jelo 13 členů do Polska do Jakuszyc. Trasa vedla kolem řeky Kamenice a Kamenického vodopádu a Harachovou cestou k Mumlavskému vodopádu. Podle slov Heleny, která výlet vedla, začalo cestou pršet, doslova lejt jako z konve, ale všichni došli do Harrachova k autobusu.

Další čtvrtek bylo počasí nádherné, asi i proto se účastnilo 21 lidí, kteří se těšili na trasu v okolí Cvikova. Šli podzimními lesy přes Lesní divadlo, Drnovec, Mařeničky a Kalvárii zase do Cvikova. Někteří si cestu zkrátili a spíše se věnovali sbírání hub.

Do kraje Karoliny Světlé se vypravilo 24. října 15 našich členů. Cesta vedla z Českého Dubu do Vlčetína a přes Hlubokou k hospodě U Šámalů na Ještědském hřebeni. Potom už následoval sestup do Pilínkova na vlak.

Poslední říjnový čtvrtek byl zase krásný podzimní den. K autobusu přišlo 15 přátel a dojeli do Borku. Odtud kolem rybníků Vidlák, Věžák a Nebák do Borku nebo do Ktové. Tam nasedli zase na vlak do Turnova a Jablonce.

Padesátka turistů objevovala Konecchlumí a Holovousy

V sobotu 5. října  jsme jeli autobusem se 48 členy od vedením manželů Staňkových do Konecchlumí a navštívili zdejší barokní kostel sv. Petra a Pavla. Provázela nás paní starostka a vyprávěla nám o záchraně kostela, který byl po revoluci ve špatném stavu a jen díky iniciativě občanů byl zrenovován. Obec plánuje i jeho převzetí do svého vlastnictví. Pověděla nám o křížové cestě Vladimíra Komárka, která je v kostele umístěna. Jezdí se na ni podívat obyčejní lidé i odborníci z celého světa. I my jsme měli možnost si ji podrobně prohlédnout a poslechnout si informace o její historii.

Potom jsme se vydali na kopec nad kostelem, na němž je umístěna socha lva  - je to památník Viléma staršího Konecchlumského z Konecchlumí, který byl  jedním z 27 českých pánů popravených  21. června 1621 na Staroměstském náměstí. V Praze na Břevnově je po něm pojmenována ulice „Konecchlumského“. Pokračovali jsme lesem, trochu poprchávalo, ale alespoň  byly vidět houby, kterých někteří cestou nasbírali i několik kilogramů.

Došli jsme do našeho cíle - vesnice Holovousy. Tam pořádají každým rokem slavnosti  holovouských malináčů.  Bylo tam spousta stánků s jídlem, pitím, koláči,  a hlavně jablky a pěkný program pro dospělé i děti. Také bylo možno navštívit Ovocnářský výzkumný institut a výstavu mnoha druhů jablek, které se zde pěstují. Toho jsme využili a schovali se zde před deštěm a ohřáli se. Domů jsme jeli spokojeni s dojmy a s plnými taškami hub a malináčů.


 
 
 
 
 

Prodloužený záříjový víkend na Vranovské přehradě

Pro tento zájezd, kterého se v termínu 25. - 29. září 20149 zúčastnilo 40 turistů, jsme zvolili ubytování v bývalém rekreačním středisku Královopolských strojíren Králinda v Podhradí na Dyji. Ubytování bylo skromné, ale snídaně i večeře chutné a vydatné. Původní předpovědi o deštivém počasí se každý den měnily k lepšímu a téměř celý pobyt jsme si užívali podzimního sluníčka.

Ve středu ráno jsme naší Karosou jeli přes Kolín a Jihlavu do Jezdovic u Třeště . Prohlédli jsme si starý kamenný most s třemi oblouky z režného zdiva, který je jedním z nejstarších na Moravě. Po zelené značce jsme se vydali do Národní přírodní rezervace Velký Špičák s původními jedlovými bučinami. U hájovny jsme viděli památné stromy – jedle douglasky tisolisté, staré kolem 150 let. Tyto stromy jsou druhé nejvyšší jehličnany na světě (po sekvoji). Někteří šli až na Šibeniční vrch a sešli z něho do města po Křížové cestě z r. 1878. Město Třešť je plné zajímavých památek, ale je trochu zanedbané. Pěkně upravený je zámecký park, který je kulturní památkou. Renezanční  zámek patří Akademii věd ČR, která jej používá jako hotel, proto je nepřístupný. Město je  proslulé svými betlémy, je zde i jejich muzeum. Navštívili jsme staré židovské město s Kozím pláckem a  viděli rodný dům J.A.Schumpetera-po emigraci do USA se stal  jedním z předních ekonomických teoretiků. Dále dům lékaře Siegfrieda Loewyho, u něhož často pobýval jeho synovec Franz Kafka. Někteří navštívili i dva velké kostely –gotický  farní kostel sv. Martina a goticko-renezanční kostel sv. Kateřiny Sienské. Po náročném dni jsme odjeli na ubytování do Podhradí na Dyji. 

Celý článek: Vranov-25-29-9-2019


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

uživatelský obsah - vždy jako první článek - NEMAZAT!!!

 ----socialní ikony----

.

.

.

Friends of Nature Czechia

Naturfreunde Tschechien

int(24)

Aktuality

  • Jablonečtí Přátelé přírody pomáhají válečným uprchlíkům z Ukrajiny: spolupořádali sousedské setkání, nabídli ubytování a účastní se sbírek

    21.3.2022

    Desítky ukrajinských uprchlíků se sešly v sobotu 19. března 2022 v Jablonci nad Nisou v nově otevřeném komunitním centru pro uprchlíky Sokolka. Proběhlo tam sousedské setkání místních a nových sousedů, které sem přivedla válka v jejich vlasti. 

    Všechno navařili a dali lidé zdarma – kávu, lokální pivo, domácí dobroty nebo ovoce. Naplnit se podařilo i hernu pro děti, rodiče mezitím prohlíželi nabízené oblečení a vybírali, zájem byl i o ložní textil nebo ručníky.

    Do organizace sousedského setkání se kromě pořádající TJ Sokol a dalších spolků zapojili i jablonečtí Přátelé přírody. Jejich korálková dílna pro malé i velké měla za cíl ukázat, čím jejich kraj žije, a hlavně na chvíli upoutat pozornost a odvést od starostí. Zájem o ni byl obrovský.

    Dlouhodobější formou pomoci nabízejí jablonečtí členové Přátel přírody v podobě zajištění ubytování pro dvě ukrajinské maminky s dětmi, kterým se snaží pomáhat se zabydlením v novém domově. Také se zapojují do finančních a materiálních sbírek na pomoc Ukrajincům strádajících válkou ve své zemi i těm, co museli uprchnout do té naší.

  • Zastavte válku - Přátelé přírody za mír!

    9.3.2022

    Ukrajina Mezinárodní hnutí Naturefriends International, jehož českou součástí je i spolek Přátelé přírody, požaduje okamžité ukončení ruského útoku na Ukrajinu a vyjadřuje solidaritu ukrajinskému lidu. Prezident NFI Manfred Pils prohlásil: "Hnutí Přátel přírody je hluboce šokováno válkou na Ukrajině, kterou zahájil pan Putin. Obyvatelé Ukrajiny mají právo žít ve svém státě v míru. Zbraně nikdy nebyly řešením. Putin musí zastavit brutální násilí vůči Ukrajině. Vyzývám všechny Přátele přírody na celém světě, aby se připojili k pokojným protestům proti této válce."

    K odsudku ruského ozbrojeného útoku proti pokojné a suverénní Ukrajině se přidáváme i my, čeští Přátelé přírody. Litujeme všech obětí a obdivujeme hrdinný odpor ukrajinského lidu. Naši členové zároveň pomáhají ukrajinským uprchlíkům v Česku a také přispívají do sbírek.

  • Ekolist.cz: Berounské muzeum připomene 50 let od založení CHKO Český kras

    28.2.2022

    013610 Muzeum Českého krasu v Berouně letos připomene výročí 50 let od založení Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Český kras. Od 24. února si návštěvníci budou moci prohlédnout novou výstavu obrazů Krajinou krasu, na kterou v květnu naváže stěžejní expozice roku Český kras a jeho lidé. Muzeum při její přípravě spolupracuje se správou CHKO, uvedl na dotaz ČTK Vlastimil Kerl z muzea. CHKO Český kras byla vyhlášena 12. dubna 1972.

    Více...

« Novější | Starší »