John Muir – muž, jehož památku nejlépe oslavíte výpravou do divočiny

S0952-header „Tisíce unavených, přecivilizovaných lidí s otřesenými nervy začínají zjišťovat, že jít do hor znamená vracet se domů. Že divočinu člověk potřebuje,“ prohlašoval už bezmála před 200 lety John Muir, ve Skotsku narozený americký přírodovědec a spisovatel, jenž stál u kolébky hnutí na ochranu přírody.

Byl jedním z prvních zastánců myšlenky ochrany divočiny formou národních parků a ve své době jejím nejvýraznějším mluvčím. Už jako dítě si vytvořil hluboký vztah ke světu přírody a byl celý život na fyzické i duchovní cestě plné zkoumání, zjevení, útrap a zázraků. Prohlašoval, že přírodu je třeba chránit, ne pro náš užitek, ale kvůli ní samotné. Letos uplynulo 182 let, co se narodil, ale jeho myšlenky jsou aktuální dodnes.

John Muir (1838 - 1914) byl jeden z nejvýznamnějších Skotů v historii. Farmář, vynálezce, botanik, geolog, průzkumník, horolezec, spisovatel a průkopník ochrany přírody. Jeho knihy, eseje a sbírky dopisů, ve kterých popisoval své zážitky z přírody, především z kalifornského pohoří Sierra Nevada, získaly ohromnou popularitu mezi čtenáři všech generací nejprve v Americe, později i jinde ve světě. Jeho aktivismus pomohl pro příští generace zachránit divočinu Yosemitského údolí a další významné lokality, jež se za jeho života staly prvními americkými národními parky a jedněmi z prvních na světě.

„Jako malý jsem měl rád všechno divoké – místa i tvory. A celý život je mám rád víc a víc“

John_muir_washington_column John Muir se narodil 21. dubna 1838 ve východoskotském městečku Dunbar. V roce 1849 se se svou rodinou přestěhoval na Wisconsinskou farmu. Muirův otec, putovní presbyteriánský kazatel, s ním tvrdě zacházel a trval na tom, aby si zapamatoval Bibli slovo od slova. John tak byl v jedenácti letech schopen spatra odrecitovat tři čtvrtiny Starého zákona a Nový zákon celý.

Muir vystudoval botaniku a geologii na Wisconsinské univerzitě a projevil se u něj přirozený smysl pro vynálezy. V roce 1867, poté co se zotavil z pracovního úrazu, po kterém na několik měsíců oslepl, ukončil slibnou kariéru v průmyslu a vydal se pěšky z Indiany na Floridu. Během svého 1500 kilometrů dlouhého putování pořídil mnoho botanických náčrtků. Z pobřeží Floridy odplul do Kalifornie a nastoupil další pěší pouť ze San Francisca do pohoří Sierry Nevady – „přejasných hor“, během které na celý zbytek života „bezpodmínečně podlehl přírodě“.

„Hory mě volají a já musím jít“

Jak sám poznamenal, „byl ohromen krajinou, šplhal po strmých útesech, aby se blíže podíval na vodopády." Později se vrátil do Yosemite a pracoval jednu sezónu jako pasák ovcí. Vystoupal na řadu hor a vyrazil po staré stezce vedoucí po dně Krvavého kaňonu k jezeru Mono. V roce 1869 vzal práci na stavbě vodní pily J. M. Hutchingse v Yosemitském údolí. Volný čas trávil touláním po Yosemitech a vypracoval vědeckou teorii, že údolí bylo vymodelováno ledovcem. Muir cítil duchovní spojení s přírodou; věřil, že lidstvo je jen jednou částí propojeného přírodního světa, nikoli jeho pánem, a že příroda je Božím zjevením.

Roku 1873 se přestěhoval do Oaklandu, aby kázal své evangelium přírody. Psal články do předních časopisů, které ho proslavily na národní úrovni. Oženil se a rodinnou farmu manželky v Martinez v Kalifornii proměnil na prosperující sady. Stále ho to ale táhlo zpátky do divoké přírody, a tak odcestoval do aljašské Ledovcové zátoky a do státu Washington, do kraje, jemuž vévodí nebezpečná sopka Mount Rainier. Jeho spisky z těchto cest upoutaly celonárodní pozornost na další dvě oblasti, které byly později vyhlášeny národními parky.

Muir se také veřejně zasazoval za ochranu Zkamenělého lesa a Velkého kaňonu (Grand Canyon) v Arizoně. V roce 1890 byl díky jeho úsilí vyhlášen Yosemitský národní park a národní parky General Grant a Sequoia. Na jeho tehdejší snahy později navázali další aktivisté, kteří v jiných oblastech Spojených států požadovali chránit přírodu vyhlášením národních parků.

John-and-teddy „S každou výpravou do přírody získáš víc, než jsi hledal“

Své myšlenky propagoval na přednáškových cestách po Evropě (1893, 1895), kdy se pokaždé vrátil do svého rodného Dunbaru. V roce 1903 během světového turné navštíví Evropu, Asii, Dálný východ, Austrálii a Nový Zéland. V roce 1911 se vydává šířit své myšlenky do jižní Ameriky a do Afriky.

Za nejvýznamnější tábornický výlet v historii ochrany přírody lze pak považovat Muirovo třídenní táboření s prezidentem Theodorem Rooseveltem v roce 1903, během kterého přesvědčil Roosevelta, aby vrátil Yosemitské údolí a Mariposa Grove pod federální ochranu jako součást Yosemitského národního parku. Výlet s Muirem měl na Roosevelta trvalý dopad.

Muirovo poslední tažení, které mělo zabránit městu San Francisco ve stavbě přehrady a vytvoření obrovské vodní nádrže v Yosemitském údolí, skončila hořkou porážkou - federálním schválením projektu v roce 1913. Muir zemřel o rok později v Los Angeles, na Štědrý den, ve věku 76 let na zápal plic.

„Drž se blízko srdce přírody, vystoupej na horu nebo prožij týden v lese. Očistíš si duši.“

Na slavného rodáka milujícího přírodu ve Skotsku nezapomněli. Pojmenovali po něm dálkovou turistickou trasu. John Muir Way prochází v délce 215 km od západu na východ srdcem Skotska mezi Helensburghem a Dunbarem, kde se Muir narodil. Představuje původní skotskou krajinu, její průmyslové dědictví i současný městský život. Trasa lze v celé délce absolvovat pěšky, což trvá 9 - 11 dní, nebo za 4 - 5 dní na kole. Některé úseky jsou vhodné i pro jízdu na koni. Na stránku stezky vede tento odkaz.

Pokud se chcete o Johnu Muirovi dozvědět víc: https://www.jmbt.org.uk/about/life-legacy/. Z jeho knih vyšlo česky například Mé první léto v Sieře Nevadě (Paseka, 2015)

Hynek Pečinka

s využitím zdrojů z Wikipedia.org, PBS.org, jmbt.org.uk

uživatelský obsah - vždy jako první článek - NEMAZAT!!!

 ----socialní ikony----

.

.

.

Friends of Nature Czechia

Naturfreunde Tschechien

int(3)

Aktuality

  • Mladí Přátelé přírody z německého Metzingenu o Velikonocích v Praze

    5.4.2024

    Prokopske_udoli

    Mladí Přátelé přírody z německého Metzingenu o Velikonocích pobývali v Praze a měli vskutku nabitý program. Projevili zájem o prohlídku památníku protinacistického odboje Pečkárna (zachovalé cely a výslechové místnosti pražského gestapa), kdy využili mimořádného otevření budovy na rohu ulic Washingtonovy a Politických vězňů.

    Druhý den šli trasu přírodním parkem Rokytka až do Hloubětína (cca 8 km), za krásného slunečného počasí a teplot jako v létě. Následovala společná večeře v restauraci Kovářská Vulkanus, jejich připravená prezentace zvyklostí a ochutnávka delikates z německé oblasti Švábsko. K tomu hudební představení našich kamarádů Aleny Lvíčka, Zbyňka a Pavla k poslechu i zpěvu.

    Dalším turistickým počinem s úžasnými výhledy byla trasa Prokopským údolím do Hlubočep. Na závěr pobytu je Mirek Prokeš provedl bývalým pevnostním městem a židovským ghettem Terezín a poté pokračovali autem do své domoviny. Pozdrav a poděkování zde: Bericht-fachkrfteprogramm-cz

  • Zvonečník: Xaverovský háj a přírodní rezervace Klánovický les

    5.4.2024

    Pocernicky_rybnik Milovníci sobotních výletových akcí do přírody si mohou přijít na své 20. dubna. Vyrazíme na rozhraní přírodní památky Xaverovský háj a přírodní rezervace Klánovický les. V současnosti tu vede silnice a v budoucnu snad také vysokorychlostní železnice - ovšem s biokoridorem. Příklady takových řešení jsou známé ze světa, je na místě přiblížit si biologickou hodnotu přilehlých chráněných území a zamyslet se, jak omezit nežádoucí vlivy na ně. Vedení spolku Zvonečníku se také distancuje od letošního stanoviska Zeleného kruhu k vysokorychlostním železnicím, protože podrývá vstřícnost Správy železnic k ekologickým řešením a jde proti VRT v době, kdy stavěné dálnice (včetně té jihočeské na Posázaví) mají větší vlivy bez pardonu. Na dohled budeme mít území Běchovic k dostavbě D0, golfová hřiště, ale navštívíme také Počernický rybník, zámecký park a akci zakončíme ve vynikajícím pivovaru. Více na https://prirode-bliz.webnode.cz/news/vysokorychlostni-zeleznice-vyprava-xaverov/

  • Zvonečník: Na skládku, nebo do spalovny?

    5.4.2024

    Spalovna Odpad na skládky místo do spaloven? Již ve středu 10. dubna dopoledne pořádáme debatu v malešické spalovně odpadů k otázkám odpadů končících zbytečně na skládkách a ne ve spalovnách. Bohužel u řady obcí je dosud koncovka zbytkového směsného odpadu jen na skládkách! Řeší se také složité zálohování dokonce kovových obalů, přitom například ocelové plechovky a konzervy ve směsném odpadu při končení ve spalovnách lze bezproblémově recyklovat (vytáhnout magnety z popela). Spalovny bývají různě legislativně a ekonomicky znevýhodňovány a zlí jazykové snadno mohou konstatovat, že skládky přeci potřebuje fond životního prostředí a jsou pro obce i levnější. Věříme, že po dlouhé době zákopů ekologů a technologů se může ledacos pohnout.Více na:https://www.klimazmeny.cz/news/odpad-na-skladky-misto-do-spaloven/

« Novější | Starší »